předplatit      nemám heslo



Úvodní stránka Přihlašovací stránka

RESPEKT 22 / 2007

Pro předplatiteleStrejdo, my jsme Kraftwerk

26.5.2007 12:24 – Pavel Klusák

Vysoká hra tria Midi lidi o popovou banalitu

Není moc skupin, které by vyznávaly syntezátorový pop a zároveň v textech zpívaly: „Strejdo! Nechoď ostrej dom!“
A není moc alb, která by byla debutem a zároveň zhruba dvacátým albem protagonisty. Trio Midi lidi už přes rok naznačuje, že elektronickou hudbu lze vytvářet z úplně jiných pozic, než z jakých vychází většina české scény. Album Čekání na robota má v sobě taneční rytmy a hodně možností, jak si ho vykládat.

Midi a lidi

Retronávraty ke staršímu popu jsou osvědčená věc. Ale Petr Marek, Prokop Holoubek a Markéta Lisá se nevracejí k ničemu, co by bůhvíjak frčelo. Jako by si plnili dávný sen: příst na chvíli strojové zvuky ŕ la německý Kraftwerk a postpunkové kapely osmdesátých let. Zvukové struktury si řekly spíš o výkřiky a slogany než o rozvité texty. Syntetické opakované mantry by možná ani nesnesly souvislejší příběh než „Neutrať mě! Jsem tvůj kapitál! Neutrap mě! Už mi zůstaň!“.
„Midi“ je komunikační kód mezi stroji. „Lidi“ se k němu chovají vlastně logicky. Když už používají obecní „synťákové“ zvuky, jež si může kdokoli koupit, pak k nim zpívají co nejosobněji. Privátní postřehy, konkrétní narážky, slovní hříčky: to je druhý, paradoxní rozměr Midi lidí, skupiny tří přátel, kteří věru nevypadají jako „lidi od popu“.
Trio jakoby nevinně nabaluje věci, jejichž zdánlivá banalita se při pozorném pohledu zkomplikuje. Použité vyprávění o kanárcích bylo náhodně uloveno z rádia, později kapela poznala, že hlas patří Jaromíru Nohavicovi. Muž deklamující obdivné fráze je předrevoluční ilegální dabér filmu To je Amerika. Dokument sice USA kritizuje, tehdejší český komentátor se však u řečí o bezbřehé svobodě neubránil nadšení.
Podobně „za roh“ lze číst i booklet alba – rodinné album českého páru z houbařského lovu i turistické projížďky na velbloudu. Jedno foto pochází z obce Ráj, na dalším pár pózuje před manhattanským World Trade Center. Možná to s hudbou nesouvisí, možná ano. Midi lidi nevysílají silné vzkazy a už vůbec nenavádějí k tomu, aby byli považováni za vtipné.

Tajná kariéra

Záhada skupiny, která v českém prostředí na nic nenavazuje, se dá rozplést snadno: stačí se podívat na její prehistorii. Petr Marek něco tvoří permanentně vlastně odjakživa. Šestnáct let hraje s přáteli improvizované divadlo v souboru Dekadentní divadlo Beruška. Od roku 1998 s ním vystupuje i Prokop Holoubek, druhá třetina Midi lidí. Petr Marek vedle toho natočil desítky amatérských filmů, pomohl Janu Němcovi vytvořit snímek Noční hovory s matkou, učí na FAMU. Pro jeho celovečerní Lásku shora silně pracuje čas: zanedlouho její osobní tón publikum přijme mnohem snáz než v době premiéry (2002).
Marek vedle toho natočil přes deset dlouhohrajících alb. Proč má úspěch až s Midi lidmi? To je jednoduché: s hudbou nikdy nevystupoval naživo a propagoval ji jen na webu tvůrčí komunity Unarclub. Má mnoho znaků klukovského snění o rockové kariéře: teenager improvizuje texty do hraní s kytarou a bicím automatem, později vytváří fiktivní The John Peel Sessions, tedy nahrávky od britského guru nezávislého rocku. Prvek hry je neustále přítomný: jedno album je zpívané celé německy, druhé za pochodu skrze rodné Hranice na Moravě.
Úsměvnost Markovy „tajné kariéry“ ale má jeden háček: vystoupala k několika skvělým písňovým albům. Emotýl, Láska nebo Nové zprávy jsou Markovou nenaivní dobovou kronikou absurdních nápadů a milostných vzkazů. Jako by v rocku provozoval „dialogické jednání“, hovor se sebou samým, jak je ve scénické tvorbě u nás rozšířil Ivan Vyskočil. Písně Muzikanta Králíčka, jak si Marek říkává, bývají často manifestem. „Běda ti, jestli vedle mě zestárneš,“ vyznává ultimativně lásku a v jiné variaci to říká takhle: „Podívej, jak nebe září nad mou hlavou/ Podívej, jak mraky plavou/ Nesmíš k sobě nikdy pustit mysl zdravou/ Jestli chceš zůstat tou pravou.“

Zahrádkáři

Hudebně se na albech proplétá elektronika, folk a metal. Počítají se do historie silná díla, když o nich ví pár stovek lidí? Velká část Králíčkovy hudby je po léta volně ke stažení na síti – tak jako tomu dosud bylo u Midi lidí.
Se žánrovým popem je v Česku po desetiletí potíž. Skupiny buď srdnatě ukazují, že „to umějí“ stejně jako ti na Západě. Tak vznikají lokální klony funkových bandů nebo kytarovek, někdy s celonárodní popularitou. Jiné vede pocit, že u nás lze podat jen sebeironií sycený důkaz vlastní malosti. Jakousi parodickou verzi, pro niž je legrace zároveň alibi, proč to takhle stačí. Midi lidi jsou jiný případ, a to i přesto, že jejich instrumentální zvuk je žánrovou výpůjčkou od začátku do konce. Vysněným Kraftwerkem chtějí být teď a tady, neztratit se v tom snu. Pozorovat se v něm, oslovovat své blízké, otisknout do něj český prostor i jazyk, pouštět si z rádia Nohavicu. Deska má moc dobrý zvuk (mixoval ji uznávaný Ondřej Ježek) a koncertní video (tria Cenek–Hrubá–Koloušek) má parametry autorské tvorby. Ale i tak z Midi lidí vyzařuje uvolněná neambicióznost: jako by se tři kamarádi scházeli za laptopy podobně, jako jdou jiní relaxovat nohejbalem nebo zahrádkařením. Celoživotní improvizátoři Marek a Holoubek si tu přidělili role obsluhy robotické muziky, která nakonec zní vždycky stejně. V tom, co po léta dělají, představují Midi lidi jeden z méně náročných úkolů. Naplňují ho však tak, že se zdejší hudební scéna nestačí divit.

Midi lidi: Čekání na robota, X Production. Křty alba se konají 28. 5. v Praze (Roxy) a 1. 6. v Brně (Fléda).

Poslechněte si skladbu 1:1 od skupiny Midi lidi.


Váš názor ( 0 )



Přihlašovací stránka

Vstup do této části je možný pouze pro předplatitele.
Prosím, zadejte své uživatelské jméno a heslo. Nebo můžete využít jednorázového placeného přístupu k článku za 15,- Kč.

Placený přístup k článku

  • Platba SMS
  • Platba kartou

Pro předplatitele

Předplatit    Nemám heslo

Problémy s přihlášením?
Informace o předplatném

Zavřít okno

Cookie je malý datový soubor, který na počítač uživatele odešle server, na kterém jsou stránky umístěny. Nejčastěji používané cookies umožňují v prvé řadě zjistit, zdali jste registrovaným uživatelem serveru. Technologii cookies je možné použít také ke sledování návštěvnosti jednotlivých stránek a analyzovat tak, která témata či služby návštěvníky zajímají nejvíce. Cookies nejsou v žádném případě používány ke sledování individuálních návštěvníků ani programy, které by mohly způsobit škodu na uživatelově počítači. Nastavení pro Internet Explorer 6.x, FireFox 1.0, Opera 9.0.

Předplatitelský servis časopisu Respekt

časopis RESPEKT - infolinka časopisu RESPEKT

Respekt Publishing a.s.
Křemencova 10
110 00 Praha 1 Mapa
Tel: (+420) 224 930 999
Fax: (+420) 226 216 799
E-mail: distribuce@respekt.cz
Jiří Völfl - volfl@respekt.cz
Jan Smola - smola@respekt.cz
Renata Brabcová - brabcova@respekt.cz

ABC ČR Náklady ověřuje ABC ČR, člen IF ABC.

Vydavatelství Respekt Publishing a.s. Vydavatelství Respekt Publishing a.s. je členem Unie vydavatelů.

netmonitor Návštěvnost www.respekt.cz měří NetMonitor.

mediaservis Doručování předplatného zajišťuje společnost Mediaservis.


 



Předplatné



Eshop

Projekty

Ke stažení

Obchodní podmínky © Copyright Respekt Publishing a.s. ISSN 1801-1446  –  Design: Respekt, NETservis  – Technická realizace a serverhosting: NETservis
RESPEKT.CZ využívá agenturní zpravodajství ČTK a Neris s.r.o. Publikování či další šíření obsahu ze zdrojů ČTK a Neris s.r.o. je zakázáno bez písemného souhlasu ze strany ČTK nebo Neris s.r.o.