Láska shora

Anonymní text ze serveru brněnského Kina Art

Sebevražedné producentské (Negativ) a distributorské (CinemArt) gesto představí režisérskou osobnost Petra Marka (poměrně) širšímu publiku prostřednictvím jeho celovečerního projektu Láska shora, ačkoliv Marek má již na svém kontě přibližně třicet filmů krátkých a sedm děl s delší stopáží. Ačkoliv lze v Lásce shora (snad) bez větších námah "vykutat" hlavní linku příběhu a její forma se zdá být jistým kompromisem mezi přirozenou autorskou náturou a vědomím o nasměrování filmu do širší distribuce (kde by se například Markův hyperfilm Všechno na Mars asi vydýchával podstatně hůře), přesto si ještě natolik pohrává se stereotypy divácké recepce, že odložit je na oněch 100 minut bude pro obohacující pocit z filmu nezbytné. Ono pohrávání si není přetvářením nějakého žánrového kánonu, ale radostí z čisté hry. Experimentální postupy nemají svůj důvod samy v sobě, ale jsou výsledkem intimního průzkumu svého nejbližšího okolí (proto ve filmech Petra Marka logicky figuruje sám autor a jeho přátelé), na které jsou klasické filmařské formy krátké.
Popudem k filmu Láska shora byla podle režiséra snaha zachytit neopakovatelnou osobnost dvou "čistých duší", Prokopa Holoubka (krom studia na brněnské FAVU je zdejší komunitě možná znám jako dramaturg filmového klubu Flédy) a Magdaleny Hrubé. Mimo této ústřední dvojice se ve filmu objeví další experimentální filmař Bohdan Karásek (v neodolatelné muzikálové vložce), filmový teoretik a dokumentarista Vít Janeček a například i jedna žena-stopařka. Její vstup do filmu nejprve znejistí svou aranžovaností oproti předchozímu (stopuje Prokopa v "nechtěně" ukradnutém autě), aby posléze tento pocit vykrystalizoval v neodbytné přesvědčení o tom, že jsme svědky autentické promluvy (žena Prokopovi ve zkratce vypráví svou historii). Jedná se o matku Petra Marka a ve filmu skutečně zazní její reálný životní příběh. Polní natáčecí podmínky lze dokumentovat na technickém stavu kamery: film vznikal pomocí šestnáctky Bolex bez elektrického pohonu, schopné chodu pouze díky mechanickému pérku - proto se ve filmu neobjeví záběr delší než 28 sekund.
Pokud se o Lásce shora mluví jak o road-movie, pak je to road movie hodně svérázná. Odehraje se vlastně v nejbližším okolí Markova paneláku v Hranicích na Moravě, nejdále se herci ocitli v 10 km vzdáleném Lipníku nad Bečvou. Skromnou fyzickou vzdálenost nahrazuje v Lásce shora (interpretaci tohoto mnohovýznamového názvu filmu odmítá Marek zkonkretizovat a nechává ji na divácích) cestování po zákrutách vlastní mysli, jako odpovídající paralele k přesunům v reálu, které se objevují spíše ve slovech protagonistů - viz Prokopova úvaha o cestujících rohlících. Markovu charakteristiku překotných myšlenkových pochodů Prokopa Holoubka ("myšlení v reálném čase") si lze také vypůjčit pro lakonickou charakteristiku jeho filmování. Petr Marek se nechává unášet tokem gest, náhlých nápadů, nálad, pocitů a převrstvuje je do tvaru, z něhož pramení další asociace. Láska shora je tak otevřeným dílem, elastickou membránou zachycující myšlenky bez jejich těžkého přívlastku "závažné". Láska shora nic nevnucuje, jen si hraje stejně jako autor, který hře přisuzuje v roli účinného prostředku pro testování sebe i svého okolí význam větší, než je v obecném povědomí o podobě celovečerního filmu povoleno.